V květinovém mraku z východu přichází Beatrice a Dante „byl zchvácen dávné lásky mohutností“. Domnívám se, že jeho stav ukazuje až na původní milostnou, pozemskou lásku k Beatrici a zahrnuje tak v sobě všechny ty lásky od milostné přes duchovní po lásku k Beatrici jako k čisté abstrakci a symbolu. Celá síla Dantovy osobnosti jako by se v tom shrnovala, proto asi zde na prahu od země odpoutaného ráje připomíná „dávnou lásku“. Vergil takřka neznatelně odchází, Dante za ním pláče