Před týdnem jsem v textech věnovaných Pražskému jaru 1968 (během nějž byl tehdejší československý režim na Západě přezdíván ‘nejúspěšnější sociální demokracie Evropy‘) a čs. kulturnímu zázraku 60. let, způsobenému štědrou socialistickou dotací nekomerční kultury spojenou s postupným otevíráním až úplným otevřením svobody tvorby. Přes následnou okupaci se tento dobře promazaný stroj české kultury nepodařilo zastavit v exilu, ba v mnohých rozměrech ani doma v realitě normalizace. Zastavila ho až doba, kdy tehdejší ministr financí Václav Klaus starší vyřkl větu: „Musíme skoncovat s obrazem Československa jako země umění a kultury“. Jaké byly její následky a jaká je realita dnešní české kultury, o níž už i její ministři mluví jako o ‘zbytkovém rezortu‘?
Společnost Zásilkovna rozjela novou službu. Nyní je tak možné nechat si od ní doručit zásilku až domů. Na sociálních sítích se ale často ozývají nespokojení lidé, kteří si stěžují především na to, že jim zásilky chodí v jiný čas a kurýři při volání nechají telefon zvonit jen krátce.