Na začátku 20. století se Studebaker rychle chopil příležitosti a začal i s automobily. V roce 1902 nabídl světu svůj první elektromobil, o dva roky později již měl i auto s benzinovým dvouválcem. Automobilka zprvu spolupracovala s dalšími výrobci (Garford, E-M-F), samostatně se do výroby pustila až v roce 1912, v roce 1913 již ale byla třetím největším výrobcem automobilů v USA (po Fordu a Overlandu). V následujících letech si Studebaker vydobyl pověst výrobce kvalitních a spolehlivých aut. První problémy značky přišly s velkou hospodářskou krizí v 30. letech, dostala se pod nucenou správu. Její šéf Albert R. Erskine dokonce spáchal sebevraždu. Firma se ale dokázala zmátořit, a to i díky tomu, že se jí dařilo s výrobou nákladních aut. Ta dodávala i armádám, náklaďáky série K využívaly ozbrojené síly Belgie, Nizozemska a Francie a následně se k nim jako ke kořistní technice dostal německý wehrmacht.